Hledám další dobrý český retro blog. Někde tam venku určitě bude. Nejde mi o zaměření. Beru architekturu, film, cokoli... Samozřejmě, že už mám nějaké tipy uložené v mozku, ale je určitě hromada lidí píšících dobré články a já se o nich nemám šanci nijak dovědět, protože se nepochlubí... Pochlubte se!
 Máte-li vlastní blog, který se zhruba podobá tomu mému, nebo nějaký takový znáte, nestyďte se a napište adresu do komentářů. Skromnost stranou.
 Každý den jsem schopen najít desítku dobrých zahraničních blogů, ale žádné počteníčko v mateřském jazyce. Na to se dá narazit tak jednou za půl roku.
Chci udělat seznam toho lepšího z českého internetu. Takovou oázu, abych na té poušti neseděl sám a nemusel koukat na supy, kteří se mě občas doletí omrknout, jestli už jsem náhodou nechcípl. V obchodech je velký výběr a teď se už zbývá Západu přiblížit i kulturně.
 Snad se pár nových blogů najde... Dík...

A pokračujeme dál v adventním prolézání knihovnou...
V dávných dobách, kdy internet mělo jen pár vyvolených (a ti ostatní nevěděli co to je), byla jediným informační zdrojem o hudbě papírová forma. Pravidelně jsem obcházel antikvariáty a kupoval (poté četl) vše, co se dalo. Moje veškeré informace o muzice pocházely z tisíců potištěných listů papíru (když teda nepočítám občastné dokumenty v televizi, kterou jsem ani neměl). Pokud se objevil nějaký opravdu zajímavý článek, četl jsem ho x-krát dokola. Hlad po informacích byl opravdu velký. Na poličkách se válely hromady nahraných kazet a desek se spoustou skvělé muziky a jediné, co jsem o těch kapelách věděl bylo maximálně zařazení na časové ose (60´s, 70´s,...) nebo jen velmi málo z historie.
O známých kapelách jako The Beatles bylo knih a článků požehnaně. Já sám mám asi patnáct různých knih jenom o této skupině. Byly tu však kapely, o kterých se tu nic netisklo. Například o legendárních Jefferson Airplane jsem nikde nenašel kloudný odstaveček. Proto jsem byl více než šťastný, když jsem si jednoho slunečného dne (určitě byl slunečný) z krámu odnes výbornou knihu Jiřího Černého – Hvězdy tehdejších hitparád.

Ona to samozřejmě není žádná informační bomba. V článcích se občas objeví nějaká ta chybička či nepřesnůstka, kterou však lze autorovi lehce prominout.
Nevím, podle čeho Černý vybíral více jek dvacet kapel a interpetů, ale v mnohém se mi trefil do vkusu. Nejvíce prostoru mají samozřejmě The Beatles a Bob Dylan, ale došlo i na kapely s prakticky nulovou tradicí v této zemi. Nejvíce jsem ocenil již zmiňované Jefferson Airplane (konečně jsem měl fotku Grace Slick), ale také jsem si mohl něco přečíst o The Who (Kapitola je nazvaná Popartisté a destruktéři a až dnes mi došlo, co je to popartista:). Kromě těchto dvou zásadních kapel tam je kapitolka třeba o Zappovi, Hendrixovi, folkařích Simonu a Garfunkelovi, boybandu Monkees, Beach Boys, Donovanovi,...
Není tu žádné šlapání po časové ose a nemastné sledování kariéry hudebníků, ale poměrně svérázné povídání, ve kterém je vše zasazováno do širších souvislostí. Stane se, že se o skupině samotné nedozvíme tolik, co o době jejího působení. A právě to dodává dílu další rozměr.

V této virtuální době začíná být trochu těžké ocenit knihu jako je tahle ta. Stejně tak se tištěné slovníky a encyklopedie začínají přibližovat ke štosu papíru zabírajícímu místo na poličce. Už jsem se přistih, jak si neznámé cizí slovíčko píšu na papírek s tím, že si ho pak přeložím v počítači, než abych si ho lehce vyhledal ve slovníku, který leží půl metru ode mě. A s informacemi o hudebních skupinách je to podobné. Na Googlu si rychle najdu vše od zhuštěných životopisů, přes dlouhé rozbory každé maličkosti, až po neuvěřitelné množství různých archiválií jako jsou třeba staré rozhovory a podobně. Můžu se podívat na desítky filmových záznamů, stáhnout si audio soubory a pokud něco nenajdu, zajdu si na nějaké diskuzní fórum nebo chat, kde se schází lidé z celého světa ochotni zalepit mé informační díry.
Jenomže žádný nabušený server si nemůžu večer v posteli rozevřít a jen tak si listovat a vzpomínat si na ty zlaté časy, kdy jsem navštěvoval základní školu. Byla to sice příšerná doba a nerad na to vzpomínám, ale všechno se jakoby rozjasní po otevření Hvězd tehdejších hitparád.
V případě, že si také rádi zalistujete, mohu vám doporučit návštěvy antikvariátů, protože se to tam často objevuje, oujé.